5. září 2016
Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež ZRNKO
V naší Charitě jsme vděčni za pomoc ochotných dobrovolníků, kteří rozšiřují kvalitní profesionální péči našich zaměstnanců o další hodnoty, mezi které patří čas naplněný lidským zájmem o druhého člověka, nezištná pomoc dětem a mládeži ze sociálně vyloučeného prostředí, seniorům, lidem zdravotně i psychicky handicapovaným. Spolupracujeme přitom s dobrovolnickým centrem Adorea, o.s., které pro nás zajišťuje výběr, školení a další vzdělávání těchto dobrovolníků. Postupně Vám jednotlivé dobrovolníky a jejich práci představíme formou rozhovoru s každým z nich.
V následujícím rozhovoru bych ráda představila jednoho z našich stálých charitních dobrovolníků Miroslava Šimice (28 let) z Hovězí, který je povoláním provozní chemik ve společnosti DEZA Valašské Meziříčí.
- Mirku, můžete nám říct, jak dlouho jste registrovaným dobrovolníkem a jak jste se vůbec k dobrovolnictví jako takovému dostal?
Dobrovolníkem jsem od svých 15 let, registrovaným pak od 18 let, celkově dělám dobrovolnictví v neziskových organizacích už 13 let. Začínal jsem se skauty v organizaci YMCA v Ústí nad Labem.
- Vybral jste si poměrně náročnou práci s dětmi a mládeží nízkoprahového zařízení ZRNKO, které se zaměřuje na volnočasové aktivity pro děti a mladé lidi ohrožené společensky nežádoucími jevy, často ze sociálně vyloučených rodin. Co je konkrétně náplní Vaší služby a jak často do ZRNKA docházíte?
Cílem je věnovat se uživatelům nízkoprahového centra co se týče náplně jejich volného času (hry, soutěže, sport), ale také jim poskytnout dobrý vzor. V rodinách našich klientů často schází správná mužská autorita a kluci v pubertě potřebují k někomu vzhlížet, mít v někom svůj vzor. Navíc pracovnice ZRNKA jsou ženským kolektivem, takže tak trochu doplňuji tuto mezeru. Nedocházím však jen na ZRNKO, ale věnuji se též doučování dětí v matematice, fyzice a chemii v mimoškolní přípravě SIDERA. Přicházím podle potřeby a podle toho, jak mi to časově vychází – většinou jedenkrát týdně nebo jednou za dva týdny.
- Z čeho jste měl v poslední době největší radost?
Největší radost jsem měl z akce, kterou jsem pro klienty NZDM ZRNKO zajišťoval, a to byla nedávná návštěva Hasičského záchranného sboru ve Vsetíně. Děti měly možnost vidět zkoušku záchranné techniky, to, jak funguje vysokozdvižná plošina, jak jezdí nahoru a dolů, jak se otáčí, měly možnost si i některé věci vyzkoušet, vlézt do auta, prostě si to užívaly. Byl bych rád, kdyby se v budoucnu podařilo zajistit podobný výjezd i do hlavní centrály HZS ve Zlíně, kde mají daleko větší vozový park, včetně chemických vozidel a vozidel s horolezeckou technikou.
- Nastala někdy i nějaká náročnější situace, kterou jste musel řešit?
Ano, bylo to při návštěvě městských lázní, kdy jeden z našich chlapců málem způsobil úraz jiné osobě nedodržením bezpečnostních předpisů. Naštěstí se tomu podařilo včas zabránit. Druhá situace nastala v klubovně, kdy došlo k slovní agresivitě vůči mně ze strany uživatelů. I tuto nepříjemnou situaci se podařilo zvládnout a chlapce usměrnit.
- Jaká je spolupráce s vedoucí a ostatními pracovnicemi NZDM ZRNKO a mimoškolní přípravy SIDERA?
Je to výborný kolektiv. Veronika (vedoucí) je nadšenec, holky Terka a Liduška jsou mladé, plné elánu, práce je skutečně baví, takže nacházíme společnou řeč, výborně komunikujeme. Rovněž paní Maruška, která je o generaci starší, je skvělá, má úroveň a velký respekt, moc si jí vážím a také díky jejímu přístupu k lidem se do práce těším.
- V čem vidíte smysl dobrovolnické činnosti?
Důležité je, aby vám ta práce něco přinášela. Tím vůbec nemyslím finance nebo nějaké materiální výhody. Mě těší, že to, co znám a umím, mohu někomu předat, mohu tím někoho obohatit, vybavit ho do života. Důležitá je komunikace a diskuze – když s těmi lidmi komunikujete, můžete je motivovat k lepšímu životu. A to mi přináší radost, nabíjí energií, pomáhá uvolnit se, odreagovat od běžných starostí.
- Co byste řekl někomu, kdo uvažuje o tom stát se dobrovolníkem?
Myslím si, že je důležité, aby si každý našel i v dobrovolnictví svůj „obor“, který mu nějakým způsobem vyhovuje, sedne. Existuje celá škála činností, do kterých je možné se zapojit. Člověk, který zkouší dobrovolnictví poprvé a zjistí, že mu z nějakého důvodu konkrétní aktivita nevyhovuje, by se neměl nechat hned odradit, ale zkusit to někde jinde. Měl by být nad věcí a činnost by mu měla přinášet radost, v žádném případě by ji neměl prožívat jako nepříjemnou povinnost.
Děkuji Vám za rozhovor a přeji, ať Vám chuť nezištně pomáhat druhým vydrží po celý život.
Marta Koňaříková
