25. září 2020
z Charity Vsetín
V letošním roce uplyne 360 let od smrti sv. Vincence z Pauly, zakladatele a patrona charitního díla, jehož svátek slavíme 27. září.
Pojďme se krátce ohlédnout za jeho životem, který byl nesmírně bohatý a dobrodružný. Narodil se 24. dubna 1581 v Pouy ve Francii. Pocházel ze šesti dětí venkovské rodiny, rodiče ho podporovali ve volbě duchovního povolání, takže už ve 12 letech začal studovat u františkánů s přáním stát se knězem. Vystudoval teologii v Toulouse a roku 1600 přijal kněžské svěcení. Roku 1605, když se vracel z cesty do Marseille, byl zajat tureckými piráty, kteří ho prodali do otroctví v Tunisu. Teprve po dvou letech života v zajetí, kdy se mu podle legendy podařilo obrátit svého pána na křesťanství, se mohl vrátit do Francie. Odtamtud putoval do Říma, kde strávil rok studiem. Po návratu do Paříže v r. 1609 začal spolupráci s kardinálem Bérulle, byl ustanoven farářem v Clichy u Paříže, stal se kaplanem francouzské královny Markéty z Valois, bývalé ženy Jindřicha IV. Na nátlak kardinála převzal místo duchovního ve vlivné rodině generála de Gondi. Přestože se pohyboval ve vysokých církevních a vládnoucích kruzích a o jeho rady stál král i kardinálové, měl Vincenc v lásce především chudé a trpící, rozhodl se slibem chudoby zasvětit celý život jejich službě a začal uvažovat o vytvoření charitativního společenství, které by jim účinně pomáhalo.
Od r. 1620 zakládal charitativní bratrstva po vesnicích a od roku 1622 byl kaplanem vězňů a galejníků. S cílem pomoci těm nejvíce potřebným založil misijní řád lazaristů (vincentinů) a společně s ovdovělou šlechtičnou Louisou de Marillac ženský řád Dcer křesťanské lásky (vincentek), jehož posláním bylo pečovat o chudé a zajišťovat jim zdravotní péči. Roku 1657 Vincenc založil známou pařížskou nemocnici Salpêtrière.
Po onemocnění malárií jeho síly zeslábly a pohyboval se jen s obtížemi. Měl rány na nohou, ale jeho láska k Bohu a bližním neslábla. Zemřel v převorství sv. Lazara v Paříži 27. září 1660. Roku 1729 byl papežem Benediktem XIII. prohlášen za blahoslaveného, roku 1737 papežem Klementem XII. za svatého. Je patronem charity, vězňů, zajatců a nemocnic.
Spiritualita a mystika
Vincentova spiritualita nebyla teoretická: jeho hlavní inspirací bylo evangelium a sám život. V celém jeho apoštolátu jde ruku v ruce láska a evangelium: hlásání evangelia musí být spojeno se svědectvím lásky. Vincenc rozlišuje aktivní a pasivní vůli. Radí vybírat si v nejdůležitějších věcech to, co přispívá k umrtvování a neustále se odevzdávat do rukou Boží prozřetelnosti. Podle Vincentova pojetí máme možnost denně žít spiritualitu lásky, kterou můžeme nazvat mystikou chudých.
„Nedat na sobě poznat rány, které nám jiní způsobili slovem nebo jiným způsobem, není přetvářka, ale křesťanská moudrost. Vždy ukazuj milou a laskavou tvář a jednej s těmi, kdo ti ublížili, s dobrotou a tichostí.“ (sv. Vincenc de Paul)
