28. července 2015 Stacionář Magnolia

Biblická hodina s br. Tomášem Balejou v Denním stacionáři pro seniory

Ve čtvrtek 25. června se v denním stacionáři pro seniory uskutečnila zajímavá biblická hodina s bratrem Tomášem Balejou, SVD.

Tomáš pochází ze Slovenska, je budoucím misionářem, studuje teologickou fakultu v Bratislavě a letošní školní rok strávil v rámci své praxe jako pastorační asistent ve farnosti Nový Hrozenkov, která se už po dlouhou dobu stala působištěm misionářů Slova Božího – lidově se jim říká „verbisté“ (z latiny verbum=slovo). Pro naše klienty si připravil prezentaci o historii tohoto řádu.

Prostřednictvím jeho milého podání jsme se dozvěděli hodně zajímavostí ze života zakladatele Arnolda Janssena. Byl to vzdělaný německý kněz, který získal mimořádným způsobem finanční prostředky na zakoupení staré hospody v holandském Steylu, ze které v r. 1875 vybudoval první misijní dům. V něm postupně vzniklo gymnázium, moderní tiskárna časopisů a pracovní dílny. Už v roce 1879 se vypravili první dva misionáři do Číny a postupně se jejich působení rozšířilo do mnoha zemí všech kontinentů – dnes působí v 63 zemích – např. v Bolívii, Brazílii, Japonsku, Madagaskaru, Kongu, Filipínách, Papui-Nové Guinei. Cílem řádu je prvotní hlásání dobré zprávy o Ježíši Kristu – misie ad gentem. Arnold Janssen založil také řád misijních sester Služebnic Ducha Svatého (SSpS), které už několik let působí i u nás na Moravě v Kelči. Později vznikla i kontemplativní větev Služebnic Ducha Svatého ustavičného klanění (SSpSAP). Řád těchto sester je charakteristický přísnou klauzurou a růžovým hábitem, na Slovensku sídlí v Nitře.

Bratr Tomáš nás pak svými otázkami zaměřenými na osobní povolání každého člověka, uvedl do tématu, týkajícího se roku zasvěceného života, vyhlášeného papežem Františkem. Na závěr jsme se dostali až ke svědectví o jeho osobním rozhodnutí o svém povolání. Vzpomínal na to, jak jako malý chlapec ministroval v terchovském kostele, kde působili právě misionáři Slova Božího. Už tenkrát pocítil ve svém srdci touhu stát se knězem. Když však přišlo dospívání, tato touha se vytratila a postupně přestával pravidelně chodit do kostela. Později, když přišly určité těžkosti při studiu na střední škole, začal si opět uvědomovat potřebu čerpat sílu ze mše svaté. Také našel dobré společenství mladých věřících lidí. Hodně lidí se ho ptalo, jestli by se nechtěl stát knězem, ale vždy odpověděl, že ne. Po maturitě se dostal na vysokou školu stavební, obor Dopravní stavby, po absolvování prvního ročníku byl však tento obor zrušen a studentům bylo navrženo, aby přestoupili na jiný. V té době vážněji onemocněla jeho babička, která měla problémy se srdcem a potřebovala stálou péči. Tomáš se proto rozhodl vyřídit si na půl roku opatrovnictví a zůstat s babičkou doma s tím, že si pak podá přihlášku na jinou vysokou školu. Postupně se mu však začala vracet myšlenka na kněžství a řeholní život. Setkával se s bohoslovci, kteří jezdili do Terchové v zimě na lyže, rozmlouval s nimi o tomto tématu a nakonec se rozhodl, že to zkusí, jen prosil Pána Boha, aby to nějak zařídil s opatrováním babičky. Přihlášku do semináře podal o den později, protože si spletl termín, ale kupodivu byl přijat. Pán Bůh vše dobře zařídil – nakonec i s babičkou, která se dlouhou dobu modlila za jeho povolání ke kněžství – zemřela měsíc předtím, než nastoupil do školy. Splnila své poslání a to, po čem tolik toužila a za co prosila, bylo vyslyšeno. Jistě ne každý z nás se může stát misionářem, který bude vyslán hlásat evangelium v dalekých zemích, ale jak Tomáš připomněl, každý z nás má od Pána Boha v životě jedinečné a nezastupitelné poslání, ať už žije v manželství, jako svobodný laik nebo jako zasvěcený bratr, sestra či kněz. Každý z nás je povolán šířit lásku a dobro, žít pravdivě a spravedlivě, mít rád Pána Boha i své bližní a dělit se s druhými o všechna obdarování. Děkujeme br. Tomášovi za jeho svědectví a přejeme hodně darů Ducha Svatého, Boží požehnání a ochranu Panny Marie do dalšího studia i do jeho misionářského díla.

Za všechny zaměstnance i klienty stacionáře Bc. Marta Koňaříková, pastorační asistentka